„Stává-li se vám, že se točíte v kruhu, nevíte, čemu věřit, kam se pohnout, pravděpodobně jste uvízli v začarovaném kruhu pocitů. Ty pocity neodpovídají realitě. Jsou minulostí a jejich nasloucháním se stále do této minulosti vracíte. Může se třeba stát, že stačí ucítit vůni voňavky, či navnímat shodné gesto s gestem člověka, který vám kdysi ublížil, a vaše tělo na základě nepříjemného pocitu vyhodnotí daného člověka/situaci/cestu jako nevhodnou.“

Sotva Saturn vstoupil do Ryb, sleduji, že vyvstává jedno veliké téma a tím jsou naše POCITY a náš přístup k nim…

Chrání nás před prochladnutím, spálením, vyhladověním či třeba smrtí žízní. Pokud bychom jim nevěnovali pozornost, mohlo by to mít fatální důsledky pro naše tělo.

Pocity jsou reakce našeho těla na vnější vlivy

Je zde ale také další úroveň pocitů. Pocity, které se propojují s minulými událostmi. Kdykoliv vznikne v budoucnu nějaká podobná situace (podobné vibrace), tento pocit vyvstane. Šlo-li o negativní zkušenost, které se obáváme, cítíme strach. Tento strach vnímáme jako ochranu před opakováním stejných chyb. Kdykoliv jej pocítíme, snažíme se situacím, lidem či pocitům, které to vyvolávají, vyhnout. Pokud strach řídí naše kroky, zkusme si položit otázku, zda jakákoliv nová situace může být zcela totožná s nějakou záležitostí v minulosti. Ve skutečnosti se to NIKDY nemůže stát. To jen my ji tak vidíme.

Největším rizikem pocitů je, když se stanou neomezeným strážcem našeho života, majákem na naší cestě a nejvyšším ochráncem. Věnujeme jim mnoho pozornosti, řídíme podle nich naše kroky. Čím více pozornosti jim věnujeme, rozebíráme je, analyzujeme, chceme je pochopit, tím silněji je propojujeme s minulými událostmi, a tím pevněji je v sobě ukotvujeme. Stáváme se citlivějšími a vnímavějšími vůči nim. Postupně eliminujeme ze svého života více a více věci/situací/lidí, kteří mají podle nás „negativní vibrace“.

Stává-li se vám, že se točíte v kruhu, nevíte, čemu věřit, kam se pohnout, pravděpodobně jste uvízli v začarovaném kruhu pocitů. Ty pocity neodpovídají realitě. Jsou minulostí a jejich nasloucháním se stále do této minulosti vracíte. Může se třeba stát, že stačí ucítit vůni voňavky, či navnímat shodné gesto s gestem člověka, který vám kdysi ublížil, a vaše tělo na základě nepříjemného pocitu vyhodnotí daného člověka/situaci/cestu jako nevhodnou.

Touha po klidu, harmonii a rovnováze je metou našich snah. Jsme jako člověk na paddleboardu, který se na zvlněném moři pocitů snaží dostat paddleboard do klidu, aby se mohl bezpečně projet. Moře ale silou vůle nezklidníme. Ani život není statický, život je neustále v pohybu, ve vibračních vlnách. Nad vlnami nelze zvítězit, vlnám je třeba se přizpůsobit. Strach nám zde není k ničemu, jen se staneme topornými a možnost, že spadneme, se blíží jistotě. Proti vlnám nelze bojovat, není možné věnovat pozornost každé vlně, ale ani dělat, že nejsou. Na paddleboardu je třeba přijmout ono vlnění, uvolnit se do něj, až se stane naší součástí, zadívat se před sebe a nechat tělo, ať plyne. Uvnitř, v těle se rozhostí klid, ona rovnováha a harmonie, které nikdy nedosáhneme snahou zklidnit zčeřenou hladinu.

Martina Kabala