Každý si v sobě neseme představy o tom, jak by se svět k nám měl a neměl chovat. Tyto představy vycházejí z našich vlastních zkušeností a z přejatých modelů chování z rodiny a kultury, ve které jsme vyrůstali. Kdykoliv se skutečnost od těchto představ a modelů liší, probouzí to v nás silné emoce a mentální či fyzický konflikt je na světě. Z takto vzniklých situací si někteří jejich účastníci odnášejí pocity viny, jiní bolavé šrámy na duši.

V mých třiceti třech letech jsem se vydala na duchovní cestu a byla plná ideálů a touhy vyčistit svůj stůl od nepravostí, které jsem ve svém životě napáchala. Takhle jsme jednou seděly se sestrou v kavárně a já si přála její odpuštění za to, že jsem jí v sedmi letech natřela teploměr bezbarvým lakem, protože jsem jí záviděla, že jej dostala od táty ona a ne já. Ona na mě koukala jako na blázna, protože si to vůbec nepamatovala. Nebylo to pro ni nijak zásadní, emočně ji to nezasáhlo, protože neulpívala na materiálních věcech. Najednou mi došlo, že celým tím procesem čištění stolu procházím kvůli svým pocitům viny. Potřebovala jsem se vypořádat se svou tehdejší závistí a podlým chováním, neboť jsem si jej neodpustila a nosila je celé ty roky v sobě.

Poté jsme se se sestrou pustily do rozebírání rodinných záležitostí a sestra vytahovala klíčové události z rodiny, které ji trápily a já jen nechápavě mrkala, protože to byly zcela jiné zkušenosti, než jsem si pamatovala já. To, co byla vypjatá situace pro mne, sestra ani nezaregistrovala, a naopak, co potrápilo ji, u mne bylo, jako když se nestalo. Tenkrát mi poprvé zablikala v hlavě kontrolka s uvědoměním, že možná každý z nás vnímáme jen určitou část reality, a i tu si interpretujeme po svém.

Astrologie, kterou se zabývám již 30 let, mi na to dala svou odpověď a pomohla mi zesílit respekt vůči odlišnému vnímání reality. Každý z nás dle okamžiku zrození je utkán z kombinace vibrací, které v dané chvíli na daném místě působily. Tyto vibrace pak získaly konkrétní podobu skrze zkušenosti – jež byly nositeli podobných vibrací – které jsme v rámci sociálního kontextu zažívali. Proto i naše představy o nás i o světě kolem nás jsou ryze subjektivní a jedinečné. Událostí, které nerezonují s našimi vibracemi, tj. neprobudí v nás zájem, těch si ani nevšimneme. Řešíme jen to, co se nás vibračně ve všech 3 rovinách – pocitů, emocí či mysli – dotýká.

Nedávno jsme si povídaly s mou dospělou dcerou a z ní vylezlo, že mi nikdy neodpustila, že jsem ji v jedenácti letech vzala k léčiteli, který sestavoval jídelníček na míru a já jí pak nutila jíst jen to, co bylo pro její tělo vhodné. Ona se to vehementně snažila dodržet, a tak se jí často stávalo, že když někde byla, neměla si co dát k jídlu a hladověla. V daném období necítila mou podporu. Tuto zkušenost jsem já měla uloženou jako vysoce pozitivní záležitost, neboť jí to zdravotně velmi pomohlo a zároveň jsem u dcery poznala, že má velkou vnitřní sílu, neboť ovládla své tělo a nedovolila mu dietu porušit. Na to konto jsem jí začala poskytovat více svobody. Získala mou důvěru. Přesto mě její obviňující interpretace v první moment překvapila. Ona tím tenkrát ve mne naopak důvěru ztratila, a díky tomu začala více naslouchat sama sobě. Z dítěte závislém na matce se postupně stala úžasná nezávislá bytost, která si žije život po svém. Omluvila jsem se jí za tento krok, protože to ještě potřebovala slyšet, aby si tuto zkušenost v sobě uzavřela. Mně však došlo, že není komu co odpouštět, neboť situace byla klíčovou událostí pro její osamostatnění a stala se přesně tak, jak měla, aby k tomu mohlo dojít.

V mé každodenní praxi s klienty rozebíráme různé situace, které zažili a nacházíme v nich jejich skutečný význam. Každá událost je něco učí, díky každé zkušenosti rostou, dozrávají, uvědomují si, kudy cesta nevede, odkrývají své strachy, které jim berou možnost volby, a trápí je tak pocit nesvobody a závislosti, učí se inspirovat buď pozitivním chováním či negativními projevy a korigují tím vlastní postoje vůči sobě a světu, vidí důsledky voleb svých rodičů i jejich vlastní a učí se je přijmout jako proces zrání. Až když vystoupí z pozice oběti, jsou schopni nechat dané zkušenosti za sebou a jít životem bez této zátěže dál.

Kdybych si tenkrát uvědomila, že ono záškodnictví směrem k sestře byla důležitá zkušenost, která mi ukázala, jak nepříjemně se budu cítit, když se nechám strhnout k činu vedenému závistí, mohla bych danou situaci pustit a nepotřebovala procházet procesem odpuštění. Ve skutečnosti to byla důležitá lekce, kterou jsem potřebovala prožít.

Stojíte-li před podobným puzením čistit svůj vnitřní prostor od toho, co vás strhává, zkuste si každou jednotlivou událost přesít přes síto pozitivity. Namísto, abyste se zaměřili na negativní aspekty prožitku, na pocity viny či oběti, na ukřivděnost, zranění či nenaplněná očekávání, hledejte, co vás daná situace naučila, co vám to pomohlo uvidět, co nového jste se o sobě dozvěděli, jak jste díky tomu dozráli, posunuli se dál, vytříbili si smysly, zbavili se iluzí či odkryli svá zranění, bolístky, strachy a nejistoty. Díky tomuto pohledu objevíte skutečný smysl dané události a najednou zjistíte, že se stala přesně tak, jak měla. Dokážete ji přijmout jako důležitou součást své životní cesty. A nakonec možná zjistíte, že už daným protagonistům děje nepotřebujete nic odpouštět. A možná dokonce i pocítíte vděk či soucit s každým z nich.

Martina Kabala

• článek vyšel v časopise JógaDnes 5-6/2024